Nejvíce se mluvilo o kontroverzní sáňkařské a bobové dráze, na které ještě před oficiálním zahájením her tragicky zahynul gruzínský sáňkař Nodar Kumaritašvili. I při závodech se několik sportovců zranilo, a tak sáňkaři své cíle pro jízdu v ledovém korytu poněkud přehodnotili. "Můj cíl je čtyřikrát dojet do cíle zdravý," uvedl například lichtenštejnský pilot dvojbobu Michael Klingler. A podobně na tom byl i bronzový sáňkař Patric Leitner, který hned po závodě ukončil kariéru. "Už nepojedu ani metr navíc. Asi bych se z toho nervově zhroutil," řekl.

Hodně zlé krve přinesl také závěrečný závod sdruženářů na velkém můstku, který výrazně ovlivnily povětrnostní podmínky. "Byla to totální fraška. Ani nestálo za to ráno vstávat. Udělali bychom líp, kdybychom zůstali v posteli a koupili si los do loterie," postěžoval si vedoucí francouzských sdruženářů Nicolas Michaud.

Asi nejnaštvanějším sportovcem her ve Vancouveru ale byl nizozemský rychlobruslař Sven Kramer, který na trati 10.000 metrů přišel o zlatou medaili jen kvůli chybě trenéra, který ho poslal do jiné dráhy a zavinil diskvalifikaci. "Pár kol před koncem jsem věděl, že je něco špatně. Viděl jsem svou přítelkyni na tribuně, jak se drží za hlavu, a říkal jsem si: 'Sakra, tady se něco pěkně podělalo'," uvedl po smolném závodě Kramer. Prezident MOV Jacques Rogge měl pro tuto událost trochu netypické vysvětlení. "Tohle byla ukázka mystiky olympijských her," řekl Rogge.

Zatímco na Kramera zaútočily mystické síly, krasobruslař Johnny Weir se prý jen tak ničeho nezalekne. Rozhodně ne svých soupeřů Jevgenije Pljuščenka a Evana Lysaceka. "Jezdím už dlouho na to, abych se bál čtverných skoků, létající blonďaté hřívy či opálené tváře. Nemám strach z ničeho, snad možná z členů PETA s kbelíkem krve," řekl v narážce na svůj spor s ochránci zvířat ohledně kožešiny na svém závodním úboru.

Zatímco pro některé sportovce byla jiná medaile než zlatá zklamáním, Slovinka Petra Majdičová si bronzu z běžeckého sprintu cenila více než dost. Vybojovala ho totiž i přes zlomená žebra, která si odnesla z drsného pádu při tréninku. "Tohle není bronzová medaile. Je to zlato s malými diamanty. Medaili jsem měla už za to, že jsem šla na start," řekla po finále dojatá Majdičová, než odjela do nemocnice s propíchnutou plící.

Jiní sportovci se však medaile nedočkali. Mezi nimi byl i lichtenštejnský sjezdař Marco Büchel, kterému se to nepovedlo ani na páté olympiádě po sobě. "Tak zas žádná medaile. Možná se kouknu do obchodu se suvenýry, jestli ji tam neprodávají, abych si ji alespoň koupil," žertoval sjezdařský veterán.

Legraci z vlastního neštěstí si uměla udělat také švédská sjezdařka Anja Pärsonová. Ta při sjezdu předvedla šedesátimetrový skok zakončený hrozivým pádem, ze kterého si odnesla naštěstí jen pohmožděniny. "Největší na zadku. Ale nevypadám na pohled moc dobře, možná dám nějaké fotky na web. Normálně se mi to nestává, ale teď na sebe mohu být pyšná, že také nějaké modřiny konečně mám a můžu se jimi chlubit," žertovala Pärsonová, do které se strefovaly i ostatní závodnice. "Zkombinovala hned dvě disciplíny. Alpské lyžování a skoky na lyžích," komentovala pád své soupeřky Kanaďanka Emily Brydonová.

Ve Vancouveru však došlo i na nečekaná setkání. "Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl jen tak klábosit s králem, který navíc má na sobě stejné kalhoty jako já," svěřil se kapitán norských curlingových reprezentantů Thomas Ulsrud, který spolu se svými spoluhráči upoutal pozornost především pestrobarevnými kalhotami. A to natolik, že si je oblékl i norský král.

Pomocí matematiky se pokusil šéf hokejové federace René Fasel vysvětlit, proč byly v ženském hokeji na hrách takové rozdíly. "V Kanadě hraje hokej 80.000 žen, v USA 60.000 a na Slovensku 267 žen. Když změří síly 80.000 žen s 267, tak to dá výsledek 18:0," vypracoval zajímavou rovnici.

Překvapivé vysvětlení nezdaru při běžecké štafetě pak měl norský veterán Odd-Björn Hjelmeset. "Posledních 14 dní jsem asi viděl až moc filmů pro dospělé. Mám totiž pokoj hned vedle Pettera (Northuga) a každou noc tam bylo dost živo. To je asi důvod, proč jsem to tak podělal," prozradil na svého kolegu. Northug však na rozdíl od Hjelmeseta unavený nebyl a stíhací jízdou dohnal ztrátu svého kolegy až ke stříbrné medaili pro Norsko. Sám ve Vancouveru získal dvě zlata.

zdroj: ČT24 - ZOH 2010