Já a víra

13. 7. 2008 15:27
Rubrika: Já a víra | Štítky: Křest , víra

 

Chtěl bych se s vámi podělit o to jak jsem se k víře vlastně dostal a zároveň jaké to bylo, když přišel křest.  Začnu pěkně od začátku.

Do kostela jsem nechodil a s vírou jsem neměl skoro nic společného. Když jsme byl malý tak občas mě babička vzala do kostela  to bylo tak vše. Celé své dospívání jsme prožil bez víry. Až do doby než jsem začal sledovat pravidelně Velikonoční Urbi et Orbi. Líbilo se mi jak papež požehnal celému světu ve všech světových jazycích :-)

Jakmile se Janu Pavlovi II. začalo horšit zdraví, bylo to někdy na přelomu podzimu a zimi, tak jsem se aniž bych to věděl či znal začal za něj modlit. Nevím, kde se to ve mě vzalo. Po Vánocích jsem dokonce začal chodit pravidelně do kostela a přimlouvat se za Jana Pavla II.

Silný a hluboký zážitek byl, když Jan Pavel II. zemřel. Bylo to 2.dubna 2005. Pár dní před i potom jsem cítil v sobě něco zvláštního. něco mě více a více táhlo do kostela a donutilo mě se zamyslet více na d vírou.

Po asi půl ročním chození pravidelně do kostela, jsem si zjistil jestli jsem pokřtěný nebo ne. od maminky jsme zjistil, že nesjem. Říkala, že záleží na mě jestli chci být věřící či ne, tak mě v dětství nenechala pokřtít.

Samam maminka je pokřtěná - katolička a taťka - pravoslaví. Taťka je nevěřící a nepraktikující a maminka je věřící ale nepraktukující.

Když jsem zjistil, že nejsem pokřtěný, tak jsme se maminky zeptatl jestli se můžu nechat pokřtít. Souhlasila. Tak jsme po pár dnesch zašel za naším otcem z farnosti a zjistil si různé informace ohledně křtu a tak.

Asi jsem byl hodně zapalený, poněvač mě zabrzdila  řekl, že se nechat pokřtít nelze tak rychle a bezhlavě. Člověk se musí připravovat a to nejméně rok. Sice jsem byl nedočkavý ale vydržel jsme to.  Připravoval mě tedy na křest. Povídali jsme si a vysvětloval různé pojmy a co to vlasntě víra je.

První termín, kdy křest mohl proběhnout byl ustanoven an Velikonoce 2007. Otec říkal, že je to nejideálnější doba ke křtu. Nakonec to dopadlo úplně jinak a křest se posunul na podzim. Oba jsme měli pocit, že je brzy a že nejsem dostatečně připravený. Měl jsme pocit, že bych to ani tak neprožil.

Někdy v únoru nebo březnu mi otec nabídl, jestli se nechci připravovat na křest s děckama co se připravují na biřmování.  Nevadilo mi to a souhlasil jsem. Tak jsme začal chodit na přípravu s nimi. Příprava byla pravidelně každý pátek. Příprava byla úplně stejná ajk pro mě tak biřmovance. Povídalo se a probírali různé věci zeSvatého písma či víry.

Na křest jsem se připravoval jediný, biřmovanců bylo 18x.

Musím říct, že příprava je mnohem příjemnější ve skupince s ostatními než se připravovat sám.

Když se blížili letní prázdniny, tak nám otec nabídl několik akcí, na které bychom mohli jet a poznat víru trošku jinak a na vlatní kůži. V nabídce byl pobyt na hospicu na Svatém Kopečku u Olomouce, CSM v Klokotech, misie ve farnosti, Antiochia a další. Překvapil jsem a zároveň potěšil otce, když jsem mu řekl, že jedu na tábor JUMP :-)

JUMP jsme vůbec neznala  byl to můj první křesťanský tábor. Nevěděl jsem co od něj mám očekávat. O JUMPu jsem s epoprvé dozvěděl od kamarádky, díky níž jsem se na JUMP dostal :-)

Na poslední přípravě před prázdninami nám otec rozdal otázky týkající se víry a taky toho co jsme si v přípravě zampamatovali :-)

Když jsme jel na JUMP, tak jsem vyrazil o pár dní dříve. Cestou jsem se zastavil v Telči (bylo to cestou a asi 20 km od Dačic). V Telči byl zrovan festival Prázdniny v Telči a byl tam i ekostan HB. Pomohl jsem jim tam a v neděli jel do Kostelního Vydří na JUMP, kdy v 18:00 byl začátek tábora.

Týden co jsem prožil na JUMPu mi dal hodně. Více jsem poznal víru a Boha. Moc to na mě zapůsobilo. Ten týden mi dal to co příprava na křest za rok. Když jsem z Kostelního Vydří odjížděl, tak se mi stal zvláštní věc.

Když jsem byl v Olomouci, tak jsem přemýšlel přes co a v kolik jet vlakem na Šumperk. Rozhodl jsem se přes Zábřeh a bylo to asi půl hodinky později než přes Uničov. Když jsme dojel do Zábřeha, bylo něco kolem 19:00 hod. Dojel jsem do Šumperka a tam jsem přemýšlel jestli jet domů nebo přespat u tety v Šumperku. Rozhodl jsme se jet domů. přímo k nám už nic nejelo, tak jsme jel vlakem do Velkých Losin a odtamtud pěšky. Když jsem s evydal pěšky, tak bylo příjemně teplo a na obloze svítil měsíc s hvězdami. Celou cestu z Jížních Čech až ke kapličce sv. Trojice, která stojí v lese mezi Maršíkovem a Sobotínem, jsem přemýšlel o JUMPu a co mi to dalo. Když jsem došel ke kapličce, tak jsem tam chvíli pobyl, pomodlil se, osvěžil se u pramene, který tam teče a odpočinul. Vydal jsem se dál až na hlavní silnici, která je asi 200m pod kapličkou a 80m nad ní. Byl jsem na cestě a nejednou jsem viděl jednu ženu, která se dívá do příkopu. Přišel jsem blíž a rozsvítil čelovku. Zjistil jsem, že tam je i s kolem její muž, který tam spadl. posviítl jsem mu aby se mohl vyškrábat zpět na cestu. Když na ní byl, tak říkal, jestli bych mu nespravil rameno, které měl vyhozené. Klekl jsem na něj a rameno mu zpravil i když to bylo riskantní. Nikdy jsem to totiž nedělal. Sice říkal, že už to dělal a že mu rameno občas vyskočí. Po napravení ramena z ničeho nic zastavila u nás policejní hlídka. Pan policajt zjisťoval co se děje. mě už nikdo nepotřeboval, tak jsem se vydal dál.

Oba manželé šli z pivních oslav, které se v Sobotíně konali domů do Rapotína přes Maršíkov a trošku to přehnali...

Bylo to zvláštní. Cítil jsem se jako nějaký poutník, ve správnou dobu na správném místě. Z ničeho nic jsem se tam objevil, pomohl a z ničeho nic zmizel. Měl jsem pocit, jako by mě vedl sám Pán.

 

KŘEST

Samotný křest byl taky moc zajímavý :-)  Do poslední chvíle se nevědělo, jestli mě bude křtít otec nebo Olomoucky biskup o. Josef Hrdlička. Biskup totiž chtěl abych měl křest i biřmování zároveň. Otec Milan, který mě připravoval, tak nejdřív říkal to samé ale pak říkal, že by bylo lepší nejdříve křest a až někdy později biřmování.

Ani v sobotu 15.9 asi 10 min před biřmováním děcek, jsem s otcem nevěděl, jestli křest proběhne nebo ne. Nakonec se domluvilo, že křest proběhne v neděli při mši svaté a křtít mě bude otec Milan. Otec biskup řekl, že to bude lepší a kdyby to bylo zároveň s biřmováním, tak by to nebylo ono.

V sobotu jsem si aspoň prožil tzv předkřest. Byl jsem na biřmování děcek (16 - 23 let) a pak na obědě s biskupem, našim otcem a dalšími deseti lidmi z řad biřmovanců či jejich kmotrů.

V neděli nastal den D. Svítilo krásné sluníčko a na nedělní mši byl plný kostel :-) Velkolosinský kostel je jeden z největších v okolí a tak tam bylo opravdu hodně lidí . . .

 

Od přípravy a samotného křtu až dodnes jsem prožil mnoho věcí. Všímal si a všímám věcí, kterých bych si dříve ani nevšiml. Hodně věcí prožívám více hlouběji. Více přemýšlí a podobně. Každý den prožívám jinak a mám pocit, že je Pán neustále se mnou.

Tak jsme přemýšlel nad tím, že Pán byl se mnou i v době, kdy jsem nevěřil a měl jsem k víře daleko. Možná právě On skrze Jana Pavla II. mě dovedl k víře a díky tomu jsem v dospělosti konvertoval.

Každý den děkuji Pánu a všem ostatním, za to co pro mě a ostatní věřící či hledající dělají. Mít víru a brát ji jako samozřejmost je něco krásného a život je o něco jednodušíí. Sice ne moc ale je to lepší než bez víry a Boha . . .

 

Odkazy:

Zobrazeno 2622×

Komentáře

mayiyinka

Zrovna jsem doposlouchala pěknou skladbu a při poslechu jsem si vzpomněla jak si tady psal o Janu PavloviII.Tak ti ji posílám a doufám,že se bude líbit Piotr Rubik - Po Smierci Ojca Swietego=)http://www.youtube.com/watch?v=5Skw3qQFBXs&feature=related =)

etho

Tak to jsem nečekal...
Držím ti palce do další tvojí cesty. Ať ti pán žehná.

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková