Dnes jsem měl velice zajímavou cestu domů. Přemýšlel jsem jestli pojedu rovnou domů autobusem nebo oklikou přes Velké Losiny vlakem. Rozhodl jsem se, že se o pár minut zdržím ve městě a pojedu do Losin. V Šumperku jsem zašel teda do městského infocentra pro nějaké materiály. Pak jsem šel na vlak. Na nádraží jsem si ještě stihl koupit katolický týdeník (jediné místo v Šumperku - kromě kostela, kde se dá katolík koupit). Proč jsem vůbec jel do velkých Losin a ne rovnou domů? To proto, že jsem se chtěl zastavit za našim otcem na faře (spadám totiž pod Velkolosinskou farnost) a probrat něco ohledně Mozaiky. Když jsem došel na faru, tak otec právě přijel. Myslel jsem, že bude víc času na rozhovor ale po té co jsme byli uvnitř na faře, tak nebyl čas mluvit o sbírce. Na faře totiž byli děti z náboženství. Nevím kolik jich bylo přesně, nepočítal jsem to ale asi kolem 6-7. S otcem jsme si sedli ke stolu, kde už seděli někteří děti, Marta (skvělý a hodný človíček, který se stará o maminku našeho otce) a jedna z maminek od dětí. Povídali jsme si chvíli, protože otec pak šel s některými dětmi na přípravu. Připravuje totiž některé z nich na svaté přijímání. Šel do místnosti, kde byla jeho maminka s maminkou od Marty. Vystřídali si místa, otec odešel a maminky si sedli k nám ke stolu. Povídali jsme si a pochutnávali si na moc dobrých buchtičkách :) Po asi hodince příprava skončila. My se zrovna začali modlit Korunku - bylo 15:00. Marta se zeptala otce jestli se nechce pomodlit s námi. Odpověděl, že ne, že musí odjet. Tak nám aspoň dal požehnání. Nejspíš jel na pohřeb který se dnes konal. Modlili jsme se Korunku a po ní jsme pak odešli domů. Rozloučili jsme se a já šel na autobus. Bylo asi 15:40. Mohl jsem jít pěšky až domů - cesta trvá jen hodinku, ale začalo se mračit a vypadalo to, že bude pršet. Bus ze zastávky jel v 16:03. Zastávka leží přímo mezi Sobotínem, Maršíkovem a Vernířovicemi. Obvykle mi cesta od fary na zastávku trvá půl hodiny, protože se zastavuji u kapličky sv. Trojice s pramenem. Stojí v lese a je to cestou. Jaké bylo mé překvapení, když jsem na zastávku došel v 16:05. Došel jsem a začalo pršet. Celou cestu jsem se modlil abych nezmokl a neujel autobus. S deštěm to nevyšlo...Myslel jsem, že i autobus nevýjde a že mi ujel. Jaké ale bylo mé překvapení, když jsem ho uviděl - přijel v 16:10. Byl jsem rád, že jsem nemusel v dešti pěšky. Když jsem došel domů, tak jsem si jen sdělal batoh, vzal materiály z infocentra a šel k babičce (bydlí hned vedle nás ve vedlejší chaloupce). Babička byla ráda a čekalo mě sladké překvapení v podobě sladkého nákypu (sladká rýže s rozinkami) a angrešto-broskvovým kompotem. Bylo to moc dobré...

Když jsem pak přišel domů, tak jsem si přemítal tu dnešní cestu v hlavě. Uvědomil jsem si, že každý návrat domů je jiný a zajímavý. Většinou jsou si podobné ale stane se, že některé návraty jsou takové, které by jste vůbec nečekali...A tak jsem si opět uvědomil, že Pán s Marií jsou neustále s námi a mají pro nás přichystené mnoho překvapení...A dá se na ně vždycky spolehnout...I když to není takové jaké bychom si to zrovna přáli...Už se těším na další zajímavé návraty domů a hlavně nezapomenout na modlitbu, ta je důležitá :)