Toflíkovy zápisky

Lidé, kteří se chovají skandálně, usilují o to, aby pravda byla uznána za skandální. Nedávno vyvolal vlnu protestů „liberálních" organizací belgický primas André Leonard, protože ve své knize napsal, že AIDS není trestem Boha za hřích pohlavní nečistoty, ale odpovědí lidské přirozenosti na špatné jednání člověka. Když člověk ničí životní prostředí, tak ono začne mít na něho negativní vliv. Když ničí lidskou přirozenost, tzn. když „zpronevěřuje lidskou lásku", tak se rovněž nevyhne negativním vlivům a bolestným důsledkům. Belgický primas byl brutálně napaden za to, že hlásal pravdu, jíž rozumí každý normálně se vyvíjející žák základní školy, totiž že naše chování nelze oddělit od jeho přirozených důsledků.

Každé chování člověka vede ke konkrétním účinkům. Když muž a žena spolu nežijí před manželstvím a po uzavření sňatku zachovávají vzájemnou věrnost, tak se nedopouštějí žádného riskantního jednání a nic jim v oblasti sexu nehrozí. Když se ale chovají jinak, tak důsledkem nemusí být pouze manželská zrada, zpronevěra lásky a psychické zranění, nýbrž i ztráta zdraví a života. Nicméně v „liberální" Evropě - která brání svobodu slova - právě liberální organizace prohlašují tyto názory za „šokující" a „nepřípustné". Není už pochyb, že politicky korektní Evropan je ten, kdo sobě samému zakázal realisticky myslet nebo kdo se pouze z liberálních médií dozvídá, jak má myslet a jaké myšlení je „nepřípustné". Pravděpodobně brzy budeme odsuzování do vězení, když se odvážíme tvrdit, že homosexuální páry jsou nemocné, protože nemohou mít děti, a neplodonost je přece na seznamu chorob WHO (Světová zdravotnická organizace, pozn. překl.) Zanedlouho může být označen za trestný čin názor, že oplodnění in vitro neléčí neplodnost, nebo předmanželská sexuální abstinence a vzájemná manželská věrnost jsou jedinými stoprocentně spolehlivými ochrannými prostředky proti AIDS.

Ukazuj se, že liberální evropská „demokracie" stojí na principu zákazu myšlení a říkání pravdy. Není náhodou, že pravda nejvíce znepokojuje ty, kteří nejvíce bloudí a při tom jsou považováni za „nejpokrokovější" a „nejmodernější". Takoví lidé nechtějí například nic vědět o tom, že kdo pro chvilku sexuální rozkoše riskuje zdraví i život, ten dříve nebo později propadá zoufalství. Nechtějí také nic vědět o tom, že spolehlivost prezervativů při kontaktu s osobou nemocnou na AIDS je velice pochybná a cenou za tento kontakt bývá často smrtelná choroba. Nechtějí rovněž nic vědět o tom, že když vláda Ugandy r. 1990 zahájila kampaň pro předmanželskou abstinenci a manželskou věrnost, tak během pár let se v této zemi snížil počet děvčat nakažených virem HIV ze 38 na 7,3 procenta, čili více než o 80 procent ! Prof. Farzin Davachi, americký lékař a specialista na HIV/AIDS, který s vládou Ugandy na tomto projektu spolupracoval, prohlásil, že takových výsledků nebylo dosaženo nikde na světě. Šířit tuto informaci v „liberální" Evropě však znamená hotový skandál, což potvrzují reakce na výpověď papeže Benedikta XVI., jenž se odvážil o těchto faktech nahlas mluvit. Ve skutečnosti však skandální a šokující názory hlásají ti, kteří utíkají od pravdy. Gayovští aktivisté například organizují „pochody hrdosti" kvůli faktu, že mají právě „tuto" sexuální orientaci. Liberální centra však neřeknou ani slovo, že taková výpověď je skandální a šokující. Potom se logicky mohou například i sexuální násilníci chlubit svojí „sexuální orientací". Nikde si nepřečteme ani neuslyšíme, že je nutno řídit se rozumem, láskou a zodpovědností.

Civilizace smrti se vždycky pojí s civilizací lži, kdy člověk, jenž zpronevěřuje vlastní důstojnost a posmívá se lásce a věrnosti, nechce nic vědět o důsledcích svého jednání. Ti, kteří žijí životem nedůstojným člověka, nejenže se pokoušejí přehlušit pravdu a svědomí, ale usilují též odejmout pravdu druhým lidem. Civilizace smrti se panicky bojí pravdy, protože nikomu není milé poznání, že ubližuje sobě i jiným. Právě proto civilizace života a lásky začíná hledáním pravdy. Ujišťuje nás o tom Ježíš, který od rána do večera učil své věrné realisticky myslet a varoval před zbabělostí vůči pravdě: „Budete poslouchat, a neporozumíte, budete se dívat, a neuvidíte. Zatvrdilo se srdce tohoto lidu, jejich uši se otupily a oči zavřely, aby očima neviděli, ani ušima neslyšeli, ani srdcem neporozumněli . . ."(Mt. 13, 14-15).

Křesťan nesmí mlčet, když pravda je vydávána za skandální lež, nebo když liberální „intelektuálové" a „humanisté" zakazují realisticky myslet ohledně důsledků lidského chování a jednání. Křesťanství začíná hlásáním pravdy o tom, že existují požehnané a proklaté způsoby chování člověka. Láska k bližnímu začíná tím, že máme odvahu hledat a hlásta pravdu. Tu pravdu, která nejenom osvobozuje od hříchu, ale zároveň také lidi dobré vůle chrání před naivitou a lidi zvrácené demaskuje a obnažuje. V civilizaci, která umlčuje lidi hlásající pravdu a chrání lháře, se pravda stává cennějším než vlastní život.

P. Marek Dziewiecki, Źródlo 19.12.2010, překl. red.

(zdroj: Immaculata 6/2011, č. 118 - str.16-17)

(zdroj obrázku: http://www.nekorektne.com)