První íránská sjezdařka nesní o medailích, chce inspirovat krajanky

17. února 2010 - Whistler - Íránská sjezdařka Marjan Kalhorová si je dobře vědoma, že nemá žádnou šanci dobýt zlato v závodu slalomářek. Přesto ve své účasti spatřuje velký smysl. Věří, že jakožto vůbec první Íránka účastnící se zimních olympijských her, ukáže cestu dalším krajankám, které ji mohou v budoucnu následovat.

Jedenadvacetiletá Kalhorová, která nesla i vlajku své země při slavnostním zahájení, je velice pyšná, že může jít příkladem dalším ženám ve své vlasti.

"Budu velmi, ale opravdu velmi šťastná, až budu tam ve startovní bráně. Jedním z mých cílů je totiž říci muslimským ženám, že pro ně nejsou žádné limity. Že i s hidžábem (muslimský šátek zahalující vlasy, krk a poprsí) mohou dělat vše, co dělat chtějí, a mohou se dostat až sem jako já," řekla Kalhorová.

Během rozhovoru byla oděna dle konzervativního islámského zvyku, tedy s šátkem na hlavě a dalším okolo krku. Jak to ostatně plánovala již před hrami. "Lyžování je sport, při němž musíme mít jednotný oděv. Mimo závody však budu nosit tradiční islámské oblečení," řekl Kalhorová ještě před zahájením olympiády.

Připustila také, že velký podíl na její účasti na hrách má rodina, která vždy podporovala její touhu závodně lyžovat, a to již od jejích 11 let, kdy vyhrála první domácí titul mezi juniorkami. "Je to díky jejich podpoře, že jsem tady. Vždy stáli při mě," poděkovala na dálku.

Setkala se však také s hlasy, které jí rozhodnutí stát se sportovkyní v zemi se striktním islámským řízením rozmlouvaly. "Ne v mé rodině, ale mezi kamarády jsem občas slyšela: 'Není to pro tebe vhodné, nedělej to', ale nikdy jsem takové hlasy neposlouchala. Není důležité, co říkají, jsem akorát o to více odhodlaná," uvedla Kalhorová.

"Lidé jsou různí. Někteří z nich nemají ponětí, jak skvělé je být vítězem nebo prostě jen závodníkem. Snažila jsem se je neposlouchat, ale proč to vůbec říkají? Proč radí ženám, co mají nebo nemají dělat? Je to přece jejich problém," dodala Kalhorová.

Sama prý vyrostla v účastnici olympiády vcelku přirozeným způsobem. Lyžařské středisko Dizin je totiž jen kousek od Teheránu, kde se narodila. "Vyrostla jsem blízko sjezdovek. To je ten hlavní důvod, stejný jako všude na světě - když vyrůstáte někde poblíž svahů, prostě vás to začne zajímat. Všichni šampioni to takhle mají a i u mě je to stejné."

Její bratr Rostam, který je i trenérem, byl vždy sportovním nadšencem. A obdivoval především italskou legendu Alberta Tombu, k němuž poté vzhlížela také Marjan. Nyní může Íránka trénovat na stejných tratích s velikánkami, jako jsou Anja Pärsonová či Kathrin Zettelová, a doufá, že stejný pocit jednou okusí i další její následovnice.

"Počet žen zajímajících se o lyže rychle roste a já jsem za to šťastná. Tato generace a také ta další už o lyžování nepřemýšlí jen jako o zábavě, ale o soutěžení. A jedním z důvodů, proč tu jsem, je být jim všem příkladem," prohlásila Kalhorová.

zdroj: ČT24 - ZOH 2010